7. prosince 2018

Knižní recenze


  Připravila jsem si pro vás článek, který se nebude týkat ani receptů, ani bullet journalingu.
   Jakožto velká milovnice knih jsem se rozhodla, že jednou za čas udělám knižní recenzi na tři knížky, které jsem nedávno přečetla. Na začátku uvedu stručný obsah a popíšu o čem je, porovnám co se mi líbilo, co se mi nelíbilo a nakonec zhodnotím, zda mi ona knížka stála za přečtení, jestli bych se k ní vrátila, nebo jestli mě naprosto zklamala.
   Doufám, že se vám tento druh článků zalíbí a třeba vám pomůže se rozhodnout, zda do té či oné knihy investovat a přečíst si ji.
   Pro tentokrát tu mám trochu více knih - 5, tak pojďme na to.

 Renegáti - Marissa Meyer

Originální název: Renegades
Vydáno: 2017, česky 2018
Série: Renegáti (1.)
Žánr: Dobrodružné, Sci - fi, youngadult
Počet stran: 512
 
   Renegáti jsou syndikát lidí s neobyčejnými schopnostmi. Vynořili se z trosek zničené společnosti a zavedli znovu řád tam, kde dosud vládl chaos. Jako obhájci práva a spravedlnosti jsou pro všechny symbolem odvahy a naděje. Výjimkou jsou Zločinci, které kdysi svrhli. Nova má důvod Renegáty nenávidět a touží po pomstě. Jenže na cestě za svým cílem potká Adriana, který je Renegát. Dosáhne Nova nakonec své pomsty?

   Jak již obsah napovídá, kniha je o lidech s nadpřirozenými schopnostmi. Někteří patří k Renegátům, někteří k Anarchistům. Tyto dvě skupiny k sobě cítí hlubokou nenávist. Anarchisté bývali u moci, dokud je Renegáti nesvrhli. Teď se naopak Anarchisté snaží svrhnout je. Hlavními hrdiny jsou Nova a Adrian. Oba mají spoustu tajemství jak před světem, tak před sebou navzájem. Nova má jasný cíl, chce se pomstít. Jenže všechny její plány jí narušuje někdo, s kým nepočítala. Adrian se snaží všem ukázat, co v něm je. Avšak to se moc nedaří. Poté, co se jejich osudy střetnou, se všechno ještě víc zkomplikuje.
   
   Ze začátku jsem ohledně tohoto díla byla celkem skeptická. Četla jsem spoustu recenzí, kde bylo psáno, že je kniha nudná, nic se tam neděje, je to pořád stejné, nic originálního. Přesto jsem se rozhodla, že si ji přečtu, protože ještě před přečtením těchto recenzí mě zaujala, a koupila ji. 
   Byla jsem velmi spokojená. Ze začátku jsem nebyla schopná se začíst, ale po pár kapitolách příběh plynul jedna báseň. Líbilo se mi, že autorka nepojala téma superhrdinů tak, jak ho známe, že všichni jsou dobří, ale ukázala nám, že vše má své pro a proti. Záleží na tom, z jakého úhlu se díváme. Každý můžeme vidět jednu situaci úplně jinak.
   Nelíbil se mi ten trochu pomalejší začátek. I v průběhu knihy se našly pasáže, které by se daly vypustit, ale na druhou stranu mi nijak závažně nepřekážely. 
   Celkově bych ji zhodnotila tak, že rozhodně není pro každého. Najdou se lidé kteří příběh ocení, ale někteří budou nespokojení. Já osobně bych ji podruhé číst nemusela, ale určitě si přečtu druhý díl, protože chci vědět jak to s Novou, Adrianem a jejich tajemstvími bude dál. 

Saturnin - Zdeněk Jirotka

Originální název: Saturnin
Vydáno: 1942
Žánr: Román
Počet stran: 216
   Víte, co se stane, když vás věrný sluha Saturnin přestěhuje z pohodlného bytu na loď, kde vás navštíví teta Kateřina plná přísloví se svým synem Miloušem? Čeká vás rodinná dovolená, ale nikdo netuší, jak skončí.  
   Slavná humoristická kniha, která pobavila již několik generací čtenářů. 

   Tuto knihu jsem četla do povinné četby a byla jsem na vážkách, zda se mi bude líbit. Nakonec jsem si ji oblíbila.
   Hlavními hrdiny jsou "vypravěč" , jehož jméno v knize není uvedeno, Saturnin, slečna Barbora, teta Kateřina se synem Miloušem, dědeček a doktor Vlach. Kniha pojednává o tom, co všechno se může stát na dovolená u dědečka na venkově. Dědečkův dům je od městečka oddělen řekou a když přijde silný déšť, povodně odříznou dům se všemi jeho hosty od civilizace. V ten okamžik teprve začíná ta pravá zábava. 

   U tohoto díla jsem se velmi pobavila. Ze začátku jsem měla obavy, že to nebude nic pro mě, ale nakonec se z toho vyloupla kniha, kterou si ráda přečtu ještě jednou. Líbilo se mi, jak každá postava byla jiná. Saturnina jsem si oblíbila, protože vždy vymyslel zábavné řešení určitého problému. Naopak tetu Kateřinu jsem vůbec ráda neměla. Hrdinové byli vymyšlení, ale mně přišlo, jako by byli živí.
   Já bych asi nenašla nic, s čím bych byla vyloženě nespokojená, ale určitě se najdou tací, kterým vyhovovat nebude. Je to spíše dílo u kterého si má člověk odpočinout a místy se pousmát nad humornými situacemi. Podle mě jako povinná četba k maturitě - perfektní.

Ready player one : Hra začíná - Ernest Cline

Originální název: Ready player one
Vydáno: 2011
Žánr: Sci - fi román
Počet stran: 511
   Píše se rok 2045 a svět, utápějící se v energetické a ekonomické krizi, je velmi chmurným místem k životu. Není divu, že většina lidí utíká před realitou do uměle vytvořeného vesmíru videoherního systému OASIS, kde mohou zapomenout na běžné starosti, vytvořit si novou identitu a jejím prostřednictvím se pak pohybovat po tisícovkách virtuálních planet, pracovat, studovat, bavit se a prožívat své sny. Navíc se tam někde skrývá i dědictví po tvůrci této videohry, miliardáři Jamesi Hallidayovi, který před svou smrtí zanechal ve skrytých koutech OASIS několik klíčů, jež mají hráčům ukázat cestu k pokladu. Trvá však dlouhých pět let, než se středoškolákovi Wadu Wattsovi podaří objevit první z nich. A potom vypukne hotové peklo, protože zájemců o dědictví, které nálezci zajistí doživotní bohatství a obrovskou moc, je nespočet a v cestě za svým cílem se neštítí žádných prostředků. Když se pak soupeření přenese z virtuálního světa do toho skutečného, končí veškerá legrace - tady už jde o život. 
   
   Já sama nikdy žádné takovéto hry nehrála a myslím, že jsem ani nic o hrách nečetla. Tahle kniha mi byla doporučena a musím říct, že to bylo skvělé doporučení. Už od začátku jsem se do ní začetla a nemohla se odtrhnout. Vždy jsem se nemohla dočkat, až ji zase otevřu. Moc se mi líbilo, jak to bylo napsané. Pořád se něco dělo, nebylo to nudné, v jednom kuse jsem byla napjatá jak to dopadne. Podle mě je hodně důležité, aby ta kniha byla napsána tak, že se na ni pokaždé těšíte a ne že ji čtete s odporem.
   Upřímně už si úplně nepamatuju, zda jsem byla s něčím nespokojená. Určitě to není pro všechny. Žádná kniha nesedne všem lidem. Osoba která má ráda klasické dívčí romány by spokojená nebyla.
   Když to konečně zhodnotím, líbila se mi a klidně bych si ji přečetla ještě jednou. Před pár měsíci spatřil světlo světa snímek natočený podle této knihy a já mám rozhodně v plánu se na něj podívat.

Soudné sestry - Terry Pratchett

Originální název: Wyrd Sisters
Vydáno: 1988, česky 1995
Série: Úžasná Zeměplocha (6.)Žánr: Fantasy, humor
Počet stran: 380

   Na Zeměploše, která je placatá a putuje vesmírem na zádech obrovské želvy, se najednou dějí nepředstavitelné věcí, neboť do královské politiky se zamíchaly tři místopřísežné čarodějky – Bábi Zlopočasná (ta z Čaroprávnosti) a její dvě kolegyně z magického sdružení. Bojují totiž o to, aby na trůn dosedl ten správný král...   

   Hlavními hrdinkami jsou tři čarodějky: Bábi Zlopočasná, Stařenka Oggová a Magráta Česneková, která je z nich nejmladší a věří v okultní předměty, které nefungují.
   Král Lancre je zavražděn a na jeho místo nastoupí krutovládce. Tyto tři dámy se rozhodnou vzít situaci do vlastních rukou a opět nastolit rovnováhu. Musí na trůn dosadit syna zesnulého krále, kterého před krutovládcem důmyslně ukryly. Mimo tento důležitý úkol se ještě musí vypořádat s dalšími překážkami, které jim krutovládce připravil.

   Co se týče tohoto autora a jeho děl, slyšela jsem, že je to jeden z nejlepších fantasy autorů. Chtěla jsem si od něj něco přečíst, ale nikdy jsem se k tomu nedostala. Až teprve díky povinné četbě. A naprosto mě to nadchlo.
   Do knihy jsem se naprosto začetla, nikdy jsem se nemohla odtrhnout stejně jako u Ready playera. Všechny tři čarodějky mě naprosto uchvátily. Každá byla úplně jiná, takže se často dohadovaly, ale zároveň táhly za jeden provaz.
   Celá kniha byla velmi humorná, což jsem vůbec nečekala. Díky tomu se pro mne stala ještě příjemnější. Děj byl zařazen do dob králů, čarodějek a kočovných herců, ale postavy se vyjadřovaly jako v dnešní době.
   Po přečtení jsem se rozhodla, že si v nejbližší době dozajista musím obstarat další z jeho knih a to nejlépe takovou, ve které budou vystupovat právě tyto tři dámy. 

Na cestě - Jack Kerouac

Originální název: On the Road
Vydáno: 1957, česky 1978
Žánr: Román
Počet stran: 318

   Román Na cestě od Jacka Kerouacka je založen na autobiografických vzpomínkách. Všechny postavy v knize uvedené mají změněné jméno, ale vycházejí ze skutečných postav z Kerouackova života. Autor pod jménem Sal Paradise vzpomíná, jak poprvé poznal svého kamaráda a svůj vzor Deana Moriartyho. Popisuje cesty, na které se vydal a všechny překážky, které ho cestou potkaly.

   Tak z této knihy jsem byla hodně zklamaná. Čekala jsem něco úplně jiného. Mé představy byly takové, že si počtu o zajímavých cestách, o příhodách, budu napjatá z dobrodružných situací a zkusím něco jiného než jen díla psaná spisovnou češtinou. Jenže takové představy se nestaly skutečností. Nemohla jsem se začíst, občas jsem očima četla a myšlenkami byla někde úplně jinde. Pro mě to byl jen pouhý popis činností oživený přímou řečí. Ano, děly se tam zajímavé věci, u kterých by člověk tajil dech, ale on netajil, protože to bylo tak nudně popsané, že si ani neuvědomoval, co se tam děje. Jediné, co by některé lidi zaujalo, bylo používání hovorové a nespisovné češtiny.
   Knihu jsem těžce přelouskala a byla ráda, když jsem skončila. Jedna z mála věcí které mě zaujaly bylo chování některých mužských i ženských postav. Člověk se zamyslí nad tím, jak mohou být někteří lidé schopni takových činů, jako je například opuštění těhotné manželky s již narozeným dítětem, nebo prodávání svého těla.
   Byla to zajímavá zkušenost, ale jsem přesvědčená, že k tomuto dílu se nevrátím.    
Share:

30. listopadu 2018

Můj bullet journal - Prosinec


   Nastává poslední měsíc v roce, posledních 31 dní. Přichází čas Vánoc, rodinné pohody, klidu, ale i předvánočního stresu a nekonečného shonu. Přesně takový je prosinec. 
   Nedávno jsme slavili Velikonoce, radovali se z konce školního roku, plakali nad začátkem nového a najednou jsou tu Vánoce. Našimi domovy se line vůně cukroví, na stole je připraven adventní věnec, jehož svíčky čekají na zapálení, vymýšlíme a nakupujeme dárky pro své blízké jako diví a stresujeme se s tím, kdo všechno to jídlo sní, kolik peněz si můžeme dovolit utratit a jaký ideální vánoční stromeček vybrat.
   Tyto svátky znamenají pro každého z nás něco jiného. Někdo zkrátka miluje tu atmosféru, kdy zapálí svíčky na adventním věnci, vykrajuje perníčky a u toho poslouchá koledy. Jiní Vánoce vůbec neslaví. Avšak pro nás všechny by to mělo znamenat především to, že se sejdeme se svou rodinou, utužíme vztahy, které jsme kvůli práci, nebo škole zanedbávali, zpomalíme a zamyslíme se nad tím, co nám ten rok dal a co bychom v novém měli změnit. 
   Teď sice říkám, že bychom se neměli stresovat, ale sama to pořádně nedodržuji. Každoročně bojuji s výběrem a nákupem dárků, lovím každou možnou volnou chvíli k pečení cukroví a do toho se ještě snažím učit do školy. Ale jakmile dopeču poslední plech a zabalím všechny dárečky, můžou nastat ty pravé Vánoce, které speciálně pro mě znamenají to, že se sejdu s lidmi, které mám ráda a odpočívám u filmů, či aktivit, které mi dělají radost.
   Při kreslení prosince jsem se zaměřila výhradně na téma těchto svátků a patřičně jsem si to užila. Doufám, že se Vám bude líbit a inspiruje Vás. Pokud ano, můžete se pustit do práce a k tomu se zaposlouchat do klasických vánočních koled.


 
Ani v tomto měsíci nemůže chybět nějaký citát. Tentokrát zní: "Believe in the magic of Christmas" což znamená věř v kouzlo Vánoc. Na obrázek soba jsem se původně necítila, ani to nebyl můj nápad, ale nakonec jsem si řekla, že podle předlohy bych ho mohla nakreslit hezky a nakonec se opravdu docela povedl. 
Vánoční stromeček s ozdobami jako symbol Vánoc.

Po dlouhé době jsem se rozhodla udělat koláž. Jedním z důvodů byl ten, že fixa, kterou jsou vybarveny stromečky na předchozí straně se moc propila a já to chtěla nějak zamaskovat. Některé strany obrázků jsem ještě obtáhla fixami.
Měsíční plánovač jsem zmenšila jen na jednu stranu z již zmíněného důvodu propíjení zelené fixy. Výdaje si vždy budu zaznamenávat ke dnům, kdy jsem utrácela. 

Plnění měsíčních cílů z listopadu se mi moc nepovedlo. Splnila jsem asi jen dva z šesti, takže se některé přesunuly na tento měsíc. Jsou tu i cíle, které pro velkou úspěšnost opakuji např. přečtení alespoň dvou knih. Tentokrát jsem stromky nakreslila jinam a již vybarvené je přelepila, aby neudělaly skvrny.
V minulých měsících jsem na této straně plánovala dárky nebo seznam cukroví, ale tentokrát jsem napsala pár věcí, které tak nějak patří k zimě a Vánocům: " Sweaters, snow flakes, cozy blankets, hot cocoa, baking cookies, fire side" v překladu: Svetry, sněhové vločky, příjemné deky, horké kakao, pečení cukroví, krb. 

Mé zvyky zůstaly stejné, jen jsem změnila tvar kolonek tak, aby odpovídaly tvarům dárků.
Na tomto jsem si dala poměrně záležet a musím říct, že nakreslit tolik dárků dá opravdu spoustu práce, protože pořád musíte vymýšlet a obměňovat tvary.
Týdenní plánovač jsem zvolila poměrně jednoduchý. Nesměl chybět citát: "Meet me under the mistletoe!" což znamená Setkáme se pod jmelím!
    
A takto končí rok 2018. 
Přeji příjemný zbytek roku, užijte si Vánoce, šťastný Nový rok a příště se potkáme s novým diářem a čistým štítem v roce 2019!!





Share:

9. listopadu 2018

Babiččiny mrkvánky s povidlovou náplní

   Když má někdo z naší rodiny narozeniny, skoro pokaždé se pustím do nějakého pečení. Tentokrát je měla maminka.
   Již v září jsem se jí ptala, jestli má nějakou představu o tom, na co by měla chuť. Samozřejmě nevěděla. Tak jsem se rozhodla, že upeču medovník, protože ho má ráda. Souhlasila. Jenže nakonec si to pár dnů před samotným pečením rozmyslela. Na jednu stranu mi to nevadilo, jelikož medovník je poměrně složitý na přípravu, ale na druhou stranu už jsem se docela těšila, že si ozkusím něco nového a získám zkušenosti.
   Asi tři týdny před narozeninami mojí maminky jsem tyto mrkvánky pekla na sbor a nějaké jsem nechala doma na ochutnání. A jelikož mojí mamce hrozně chutnaly, tak jsem jí nakonec upekla právě tyhle mrkvové trojúhelníčky s povidly, na něž jsem dostala recept od své babičky.


(okolo 40 kusů, záleží na velikosti)
200 g jemně strouhané mrkve
300 g polohrubé mouky
200 g másla
špetka soli
1/2 balíčku kypřícího prášku do pečiva
povidla


Postup:
Troubu předehřejeme na 180°C. Ze strouhané mrkve, másla, mouky, kypřicího prášku a špetky soli vypracujeme těsto. Bude trochu lepit, ale mouku není třeba přidávat. Těsto si na pomoučněném vále vyválíme na tenký plát asi 3 mm. Já si ho ještě nejdřív rozdělila na dvě poloviny, aby se mi lépe vešlo na vál. Z těsta vykrájíme čtverečky (někdo chce menší, někdo může udělat větší) a doprostřed dáme čajovou lžičku povidel. Spojíme dva protilehlé konce v šáteček a přitlačíme. Naskládáme na plech vyložený pečicím papírem a pečeme na 180°C cca 20 minut. Je lepší mrkvánky občas zkontrolovat, dokud nebudou okraje lehce nahnědlé. Po upečení můžete mrkvánky obalit v práškovém cukru, ale z vlastní zkušenosti můžu říct, že to není potřeba, jelikož díky povidlům jsou sladké tak akorát.

Dobrou chuť!



Share:

2. listopadu 2018

Kakaová roláda s pistáciovým krémem

    Už před nějakou dobou jsem si vymyslela, že musím upéct něco pistáciového, protože pistácie patří mezi mé oblíbené oříšky. Po dlouhém uvažování jsem se rozhodla pro nenáročnou kakaovou roládu s pistáciovým krémem posypanou praženými pistáciemi. Před pár dny se mi naskytla příležitost ji upéct, a tak jsem neváhala a pustila se do toho. Jen to shánění surovin bylo trochu náročnější.
   Potřebovala jsem sehnat pistáciový puding. Prošla jsem dva potravinové řetězce, ale ani v jednom jsem ho nenašla. Už jsem se bála, že z mého plánu sejde. Až teprve na třetí pokus jsem byla úspěšná. Dost se mi ulevilo, když jsem ho tam viděla. Hned jsem ho popadla a spokojená šla k pokladnám. Takový problém bych čekala spíš u samotných pražených pistácií, přitom ty jsem našla hned ve dvou z oněch projitých potravinových řetězců. Ale puding? Vždyť ten mají všude (skoro všude).
   Nakonec všechno dobře dopadlo, roládu jsem upekla, natřela a posypala a s výsledkem byli všichni spokojení. A Vy si můžete takovou dobrotu hned upéct!


5 vajec
120 g krupicového cukru
80 g hladké mouky
4 lžíce holandského kakaa
špetka soli

Pistáciový krém
2 pistáciové pudingy (uvařit podle návodu na 500 ml mléka)
150 g másla (záleží jestli chcete krém více pudingový nebo máslový)
moučkový cukr podle chuti
pražené nesolené pistácie na posypání

Postup:
Nejprve rozpálíme troubu na 175°C. Oddělíme žloutky od bílků. Z bílků a špetky soli vyšleháme tuhý sníh. Ke žloutkům přisypeme krupicový cukr a vyšleháme ve světlou pěnu. Přidáme mouku a kakao a pořádně promícháme. Nakonec přimícháme sníh z bílků (nejdříve první půlku a pak druhou). Těsto nalijeme na pekáč vyložený pečícím papírem a dáme péct. Po upečení piškot i s pečícím papírem srolujeme do rolády a necháme vychladnout.
Nakonec si připravíme krém. Pudingy uvaříme podle návodu, oba dva na půl litru mléka. Počkáme až vychladne, přidáme nakrájené máslo a vyšleháme.
Vychladlou roládu potřeme krémem, posypeme posekanými pistáciemi a srolujeme. Potřeme srolovanou roládu a opět posypeme pistáciemi.
Dílo necháme chvilku odpočinout v lednici.

Dobrou chuť!



Share:

28. října 2018

Můj bullet journal - Listopad

  Přichází poslední podzimní měsíc, listopad.
  Ještě před několika dny bychom nevěřili, že se blíží zima. Slunce hřálo tak moc, až jsme se odvažovali vycházet ven ve slabých kabátcích, s teniskami na nohou a bez šály. Jenže ta hřejivá hvězda teď musí dělat radost někomu jinému někde jinde. Nám nezbývá nic jiného než se tomu přizpůsobit. A tak poprvé navlékáme teplejší svršky, nazouváme obuv s kožíškem a hrnek s teplým nápojem jakoby nám přirostl k rukám. 
  Listopad je nejen měsícem změny počasí, ale také obdobím dušiček. Dne 2.11. miliony lidí zavzpomínají na své již zesnulé příbuzné, rodiny se vydají na hřbitovy a na rodinném hrobě zapálí svíčku na znamení věčného života. Když jsem bývala mladší, chodívala jsem na hřbitov každoročně spolu s babičkou a dědečkem. Zapálili jsme svíčky a přinesli čerstvé květiny. Myslím si, že je hezké a důležité vzpomenout si na ty, kteří tu žili před námi a uvědomit si, jak je život vzácný a pomíjivý.
  Téma pro tento měsíc jsem vymyslela během pár minut. Zaměřila jsem se na dýně a netopýry. Tyto tykve jsou teď na každém kroku, protože některé země slaví Dušičky pod názvem Halloween. Nechtěla jsem ten design pojmout jako oslavu Halloweenu, ale nechala jsem se inspirovat jeho motivy, kterými jsou právě dýně a netopýři.
  Na to, zda se mi můj výtvor povedl, se teď můžete sami podívat, takže se pohodlně usaďte, zabalte se do hřejivé deky a nechte se obklopit inspirací.

Když jsem vymýšlela úvodní dvoustranu, vůbec jsem si ji nepředstavovala takovou, jak vypadá. 
There is magic in the night when pumpkins glow by moonlight - Je kouzelná noc, když se dýně lesknou měsíčním světlem.
Původní návrh neobsahoval netopýry. Má představa obsahovala pouze dýně. Jenže když jsem se na svůj výtvor posléze podívala, zjistila jsem, že se mi nelíbí. Něco tomu chybělo. Moje máma se na to podívala a řekla, že mám zkusit namalovat netopýry. Já je namalovala a jsem spokojená.
Měsíční plánovač jsem nakreslila formátem buněk. Na pravé stránce jsem kreslila okénka pomocí pravítka, ale když jsem malovala levou stránku, pravítko jsem odložila, protože jsem byla až moc líná. Proto některé vypadají tak křivě.



Minulý měsíc jsem plnila své měsíční cíle poměrně úspěšně. Z osmi vytyčených cílů jsem dokázala splnit čtyři. To je celá půlka! Tentokrát jsem si určila za mezník například přečíst alespoň 2 knížky a zapracovat na úpravě tohoto blogu.
Konečně je tu okamžik, na který jsem se celou dobu těšila! Můj seznam plánovaného vánočního cukroví. Už čtyři roky sama peču některé druhy cukroví. Nikdy nesmí chybět základní trojice - perníčky, linecké a vanilkové rohlíčky. A k tomu přidáváme další druhy, některé jsou již stálicemi, některé zkouším poprvé. Jisté jsou prozatím marokánky a vosí hnízda.

Můj seznam zvyklostí se rozrostl o další dvě. Stěží jsem dokázala narýsovat všech osm kolonek. Přibyl zvyk každodenního procvičování španělštiny a častějšího starání se o blog.
Náladu v průběhu listopadu mi bude kontrolovat těchto třicet dýní. Když jsem je dokreslila, myslela jsem, že mi upadne ruka. Do celého diáře jsem namalovala přesně devadesát dýní. Takový výkon by zasluhoval medaili.
Týdenní plánovač s dostatečně velkými kolonkami, měsíčním přehledem v pravém horním rohu a s tabulkou pro případné akce a události.
A na konci měsíce nesmí chybět zhodnocení. Nad hrnkem kakaa si pořádně promyslím plusy a mínusy uplynulých třiceti dní a vyvodím závěr.

  Tak takhle vypadá můj diář pro nadcházející období. Byla s ním spousta práce, protože nakreslit tolik dýní a netopýrů opravdu není jednoduché. Když se na ně teď dívám, některé ty tykve mi tvarem připomínají obrázek pudingu na pytlíčku s pudingovým práškem od Dr. Oetkera.
  Doufám, že jsem Vás alespoň trochu inspirovala. 
  Užijte si listopad a příště se tu setkáme s vánoční náladou!


Share:

30. září 2018

Cuketová bábovka s brusinkami a vlašskými ořechy


Zahrada mé babičky je každý rok přeplněná cuketami a my je nestíháme zpracovávat. Většinou pár cuket ugrilujeme, z některých uděláme bramboráky a ze zbytku něco upečeme. Tentokrát přišla řada na bábovku. Jenže obyčejná cuketová bábovka to není to pravé. A tak jsem se rozhodla přidat mé oblíbené brusinky v sušené podobě a vlašské ořechy, které mám nejraději právě v pečených moučnících. Musím říct, že sklenice mléka a kousek této bábovky, byl mou závislostí. A nikdy to neskončilo jen u jednoho kousku...


3 vejce
180 g cukru
1 vanilkový cukr
1/2 hrnku oleje
1 lžička skořice
400 g strouhané cukety
250 g polohrubé mouky
1 prášek do pečiva
brusinky
vlašské ořechy (nahrubo nasekané)


Postup:
Úplně na začátku si vymažeme a vysypeme formu na bábovku a předehřejeme troubu na 180°C.
Cukety si oloupeme a nastrouháme nahrubo. Vejce s klasickým i vanilkovým cukrem ušleháme do pěny. Přidáme olej, skořici, nastrouhanou cuketu a nakonec mouku s práškem do pečiva. Pokud je cuketa příliš vodnatá, lehce z ní vodu vymačkáme. Vše důkladně rozmícháme, přidáme brusinky a vlašské ořechy (pokud nechcete, dávat je nemusíte, bábovka je dobrá i bez vylepšení).
Těsto nalijeme do formy a vložíme do trouby. Pečeme na 180°C po dobu cca 50 minut. Záleží na troubě, proto doporučuji bábovku hlídat pomocí špejle. Bábovku nevytahujeme, dokud není špejle po zapíchnutí suchá.


Dobrou chuť!





Share:

29. září 2018

Můj bullet journal - říjen

Přestože jsme si to nechtěli připustit, věděli jsme, že to jednou přijde. Léto a prázdniny se přehouply jakoby nic a my můžeme pomalu ale jistě vytahovat podzimní kabátky a boty, balit se do dek, zapalovat svíčky a v teple domova číst knihy, na které za krásného počasí nebyl čas. Zprvu bych se chtěla omluvit za to, že jsem nepřidala článek o září. Na konci srpna a na začátku září to bylo trochu hektické a já nestihla pořídit fotografie svého díla, natož sepsat článek. Ale to byl jen lehký výpadek. Odteď zase bude všechno jako předtím. 
Říjen doslova klepe na dveře a s ním je tu nová dávka inspirace pro vaše diáře. Jelikož už je ten podzim, tak jsem nemohla zvolit jiné téma než listy! Podzimní listí hýří barvami od žluté, přes oranžovou a červenou až po hnědou. To znamená, že se můžeme pořádně barevně vyřádit, než nastane jednotvárná zima. Mým nejoblíbenějším ročním obdobím je rozhodně jaro, ale během tvorby tohoto měsíce jsem se do podzimu tak zamilovala, že bych ho mohla zařadit na první místo hned vedle jara. Navíc mezi mé oblíbené barvy patří žlutá, takže podzim je pro mne jako stvořený. Ale dost bylo tlachání, nyní se pohodlně usaďte, uvařte si čaj, zapalte svíčku a u nějaké dobré hudby se pusťte do díla, protože říjen je tu již za dva dny!

Jako vždy začínáme naší úvodní dvoustranou s názvem měsíce a nějakým tím obrázkem nebo citátem. Já tedy zvolila motiv podzimního listí s barevnou kombinací hnědé, zelené a žluté. Vše jsem okořenila roztomilými žaludy. A pozor! Kdo si všiml báječného tematického pozadí?
Pro "citátovou" stránku jsem zvolila citát I love the smell of rain , který myslím naprosto vážně, protože vůně deště je tak moc příjemná.
Nebudeme si nic nalhávat, ten nadpis je lehce nakřivo. O to je to více originální, no ne?
Zde můžeme vidět měsíční plánovač, který vypadá stále stejně, jen je hnědý a okolo se místo mušlí válí listí a žaludy. Obvyklá tabulka pro nastávající výdaje je potřebná. A teď jak se dívám na tu fotku, došlo mi, že ty poslední volné dny jsem nechtěla "roztabulkovat", ale chtěla jsem prostě volné místo. No, tak má myšlenka evidentně nebyla uskutečněna.
Nový prvek! Již v září jsem do svého diáře zasadila dva nové prvky. A tady je první. Měsíční cíle. Vždy si tam pěkně poznamenám, co bych za daný měsíc chtěla zvládnout vykonat a pak už jen odškrtávám hotové položky. Myslím, že mi to ještě víc pomůže někam se posunout a opravdu udělat to, co bych chtěla, co jsem si vysnila.
Už teď tam mám bod Španělština, který znamená, že se chci naučit španělsky (nečekaně). Bod Autoškola mi připomíná, že bych se měla přihlásit do autoškoly, ale obávám se, že splnění tohoto cíle bude muset počkat do dalších letních prázdnin. Samozřejmě těch cílů za měsíc bude více (ne všechny dokážu splnit).
Citát číslo 2 : The trees are about to show us how lovely it is to let things go . Ten pro mě momentálně znamená hodně. Někdy je zkrátka lepší nechat věci jen tak jít a už se v nich dál nerýpat. Přehnané rýpání stejně nemá cenu, naopak nám povětšinou ještě víc ublíží.
Zde již známé trackery.
Tentokrát jsem habit tracker trochu upravila a namísto těch čtvercových tabulek jsem udělala podlouhlé. Esteticky mi přijdou o něco zajímavější. Každopádně účel plní stejný. Díky nim vidím, jak špatná jsem v plnění jednotlivých úkolů.
Hlídač nálady jak jinak než v listovém provedení. Měla jsem celou stránku krásně rozvrženou na 31 listů. Po dokreslení jsem zjistila, že jich pět chybí. Tak jsem je musela vmáčknout okolo, a proto je ta tabulka s barvami opět někde v nedohlednu, přesněji úplně nahoře. Proč to dělat úhledné, když to můžu mít jako prasátko?
Týdenní plánovač. Co k němu dodat? Jsou tam dvě přelepená místa. Víc netřeba dodávat.
Při psaní hello, autumn jsem nějak neodhadla velikost písma u slova autumn a zkrátka se tam nevešlo. Tak jsem použila zadní stránky, ke kterým se stoprocentně nedostanu, a přelepila to. Vskutku geniální. Na druhý pokus jsem to málem zvrtala taky...
Když si tak libuji v těch psaných ozdobách, tak do třetice všeho dobrého je tu nápis Autumn rain, tea and good book . Protože lepší strávení podzimního odpoledne nebo večera si nelze představit. Pod tou hromadou listí se skrývá druhé přelepení. To jsem si totiž říkala, že vynechám jednu kolonku, kterou jsem používala na poznámky, a něco tam nakreslím. Samozřejmě jsem tam tu kolonku udělala. Takže na scénu přišlo lepidlo a najednou jakoby tam nic nebylo.
A dostali jsme se k druhému novému prvku! Zhodnocení měsíce! To mi přijde neskutečně užitečný. Na konci měsíce si prostě znovu projedete celý uplynulý měsíc, zhodnotíte klady a zápory, zaznamenáte a vyhodnotíte, jaký ten váš měsíc vlastně byl, zda se vám povedlo, co jste chtěli a naopak se podíváte, co se pokazilo a co musíte zlepšit. Třeba si u té rekapitulace vzpomenete na nějakou zábavnou historku, která se vám stala, a ještě se u toho pořádně nasmějete.

Bylo to náročné vytváření, ale stálo to za to. Inspiraci jste načerpali, tak vzhůru k diářům!
Nechť se vaše veledíla vydaří a užijte si barevný podzim!






Share:
© Vanessa a její blog | All rights reserved.
Blog Layout Created by pipdig