Zkrátka a dobře, dneska to nebyl úplně nejlepší den. Už dopoledne se mi nepodařila jedna důležitá věc, kterou jsem myslela, že nějak zvládnu. No, tak ne. Jako on by to nebyl takový problém, jednalo se o zapsání na předměty zimního semestru - jasně, někomu to bude připadat jako banalita, ale pro mě to dost znamenalo vzhledem k tomu, že na ty přednášky teď mám chodit a nějak je zvládat. Já si stihla zapsat jen některé, co jsem opravdu chtěla. Zklamalo mě to, ale tak přežiju to.
Jenže celej ten den jsem si připadala jak nejvíc neschopnej člověk a to ať se jednalo právě o tohle, nebo třeba o cvičení, zdravý jezení a tak. Vůbec jsem neměla náladu na cvičení, ani se mi do toho nechtělo, radši jsem se místo toho válela na gauči a cpala se jídlem. Jediný co jsem udělala, nebo spíš v čem jsem pokročila, byl bullet journal na říjen.
Na konci dne přišla poslední povinnost. Poslední lekce kurzu orientálního tance, na který jsem teď přes měsíc docházela. Vůbec se mi tam nechtělo, úplně jsem si říkala, že se na to vykašlu, nikam nepůjdu, je to jen poslední lekce a podobně. Úplně stejně jsem to měla i včera, když jsem měla jet na zkoušku se sborem, nakonec jsem ale jela a byla jsem ráda. Takže jsem se rozhodla, že prostě ten zadek zvednu a pojedu. A jak to dopadlo? Nesmírně mi to zlepšilo náladu.
Ono totiž když vám někdo řekne něco povzbudivýho zrovna ve chvíli, kdy to nejvíc potřebujete, to je úplně skvělej pocit. A zrovna tohle byl ten případ. Já totiž počítala s tím, že na klasický asi půlroční kurz orientu nepůjdu, protože mě bolela kolena a -jak jinak- myslela jsem si, že mi to ale absolutně nejde a vypadám akorát jak hňupka. No a když jsem už měla po lekci a spěchala na vlak, u výtahu jsem potkala právě paní lektorku. Ta se mě zeptala, zda budu chodit, a když jsem jí řekla, že asi ne, tak mě právě hrozně potěšila její slova. Po celým tom dni, kdy jsem si připadala děsně, mi řekla, že by to přece byla hrozná škoda, že si naopak myslí, že mi to jde a že doufá, že budu pokračovat. A to je prostě něco, co mi dodalo novou chuť do života a energii a úsměv na tvář. I jenom pár hezkých slov dokáže člověku tak zlepšit náladu, že to ani není možný. A já jsem se tady s váma o to chtěla podělit. Že ne každý den je ten nejsluníčkovější, že každý máme takový svoje dny, ale že jen stačí, aby vám, nebo naopak vy někomu, někdo řekl něco hezkého a hned je svět o něco růžovější.
Je to asi takovej trochu zmatenej článek, taky ho píšu v jedenáct v noci, ale chtěla jsem vám to sdělit hned. Omlouvám se, jestli plácám pátý přes devátý, doufám, že se v tom nějak vyznáte a že to bude alespoň trochu k pochopení😅
Přeju dobrou noc a schválně zkuste zítra někomu říct něco hezkýho, co ho potěší, pochvalte ho, nebo ho povzbuďte v tom co dělá, hned je pak na tom světě příjemněji.
Žádné komentáře
Okomentovat